Supreme Majesty jsou ze Švédska (odkud odjinud také) a hrají melodický speed metal (co jiného také, že). Nálepka na přebalu jejich debutního CD praví “STRATOVARIUS meets EDGUY” a já pravím kurvadrát! Tahleta dostaveníčka se slavnými jmény žánru už stála pár mladých kapel iluze a místo na výsluní... Jenže moje iluze vzrůstají po shlédnutí typické sundinovské koláže na obalu alba. Je totiž prosta děsivých barevných klišé s fantaskním námětem, dokonce si troufám tvrdit, že z ní vydechuje jakási rozvážnost a moudrost... A to samé na mě zavanulo po vstoupení do světa Tragického království. Žádné odvařené speedové bombarďáky, žádný kulervoucí jekot a prstolomné eskapády, ale pěkně šlapavý a zatraceně pečlivě vyšperkovaný heavy / speed.
Asi se nemá cenu přít o to, že většina speedových kapel žije ze svých kytaristů. Mozkovou hmotou Supreme Majesty je Chrille Andersson a nutno říci, že v křtu ohněm obstál na výbornou. Jeho rukopis není postaven na dominantní instrumentální onanii alá Timmo Tolkki, nýbrž na feelingu a výtečně vyklenutých riffech s rockovým nábojem. Po boku mu statně tyčí druhý sekermistr Rille Swensson, který samozřejmě nesmí chybět při velkovýrobě povinných speedových duetů a elektrických hromobytí... Slavičím hrdélkem Veličenstev sluje “kmet” skupiny Joakim Olsson (ročník ´69, ostatní nejdou pod rok 1977). Zatraceně štastná volba - nemusí se chytat za okulí, nemusí tahat výšky z palice, ale může se zapřít o velice solidní rejstřík i barvu, o čemž mnozí vlasatí kastráti v bouřlivých nocích vlhce (a marně) sní...
Deset skladeb mě jen utvrzuje v tom, že máme co do činění se žhoucím kandidátem na titul debut roku. Na co okázalý klávesový cukrkandl - každý samplovaný instrument padne jako dětská řiťka na nočníček... Na co vokální motanice - refrén má být dynamický a strhující! Supreme Majesty hravě zvládají vše, co zvládat mají - bojovný hymnus (vikingská Strike Like Thunder), popový magnetismu (parádní ploužák Forever I´ll Be - dojemné, avšak nevlezlé, přiučte se Hammerfall!!!), stratovariovsky pozitivní vzletnost(elektrizující Let It Go), vroucí speedový kotel (můj absolutní favorit Not Of This World)... Excelentní metal v plné síle i melodii!
Ne všechny kousky se ovšem vyvedly v tak skvostném hávu - například Queen Of Egypt se zjevně snaží kráčet ve stopách Kamelot, ale orientální nádech power metalového riffu mystično nedělá; i přituctovělá Keeper Of The Dead by si zasloužila trochu pečlivějšího rozpracování. Bez výhrad nekonzumuji ani vlajkovou Supreme Majesty, na hymnu kapely ji chybí výraznější refrén a melodie... Jenže pořád hovoříme o DEBUTU a i v případě mnou ostřelovaných skladeb se v porovnání s konkurencí jedná o solidní nadprůměr...
Bilancujme - skvělý metal, který není žádným kojeneckým vývarem, věkový průměr 25 let a přitom překvapivá hudební vyzrálost, album s několika skvostnými flákotami... No, být na místě Stratovarius a dalších, nehnípal bych na snadno plesnivějících vavřínech...